Takovému podnikateli, jenž by si nejednou dal pro korunu i vrtat koleno, nejednou vadí kdeco, na čem tratí. Je logické, když se stůj co stůj snaží zabránit zbytečným výdajům, ale někdy dokáže být takové jeho počínání až úsměvné. A zároveň bohužel i k pláči.

Vezměte si třeba takového šéfa, který je co chvíli naštvaný třeba i kvůli takové banalitě, jako je nezhasnuté světlo někde, kde ho není nezbytně zapotřebí. Jak jen takový člověk působí divně, když se rozčiluje, že zase někdo nechal svítit světlo v místnosti, ve které zrovna nikdo není a v nejbližším okamžiku ani nebude! Jak jen poněkud zvláštně tento působí, když se rozčiluje nad tím, že se někde musí svítit jenom proto, že tam není dost přirozeného světla zvenčí!

Někdy může jít u takto spotřebovávané energie o koruny, ovšem podobná spotřebovaná elektřina může být i podstatně dražší. A tak je vlastně nejednou na místě, když se takový podnikatel zlobí. Protože jde o jeho peníze a dost možná i o ekonomické přežití celého podniku. A ti laxní zaměstnanci to ne a ne pochopit. Rozsvítí si, kdy se jim zlíbí, a pak po sobě nezhasnou, a on aby to platil.

Může jim do omrzení opakovat to své , a pořád nic. A tak je jenom otázkou času, než se rozhodne k nějakému dost možná i hodně radikálnímu kroku.

Je-li už z oné zbytečně spotřebované energie zoufalý, třeba nechá probourat větší okna do problematických místností. Což mu přinese jistou úsporu alespoň ve dne, kdy tudy bude dovnitř svítit slunce, onen bezplatný zdroj.

Je-li ještě zoufalejší, možná nechá jednoduše všechna svítidla odstranit. Spotřeba elektřiny tím klesne, jenže to není řešení, protože potmě klesne i produktivita a dost možná zároveň přibyde pracovních úrazů zaviněných jenom tím, že zaměstnanci neviděli na práci.

Anebo je takový podnikatel prozíravý, moudrý, inteligentní. A pak vsadí namísto zmíněných nedokonalých řešení raději na nějaký modernější typ osvětlení.

Dnes už má naštěstí na výběr z mnoha druhů úsporných svítidel. Může si vybrat, co bude jemu a jeho lidem na práci svítit a současně mu to bude minimalizovat náklady. A to i tehdy, zůstanou-li zaměstnanci nepoučitelní a budou i nadále zapomínat po sobě zhasínat.

Kruhové zářivky na stěnu nebo na strop sice v počátku nemusí být levnou záležitostí, ovšem následně přinášejí takovou úsporu, že se rozhodně vyplatí.

Kruhové LED osvětlení si tak pořídí každý, kdo nemá o kolečko víc. A už se nebude muset nikdy nervovat nad účtem od energetiků.

Za nás jsme se prostě koupali ve vaně. Napustili jsme do ní vodu, a když bylo po koupeli, zase jsme ji vypustili. A kromě toho už stačilo takovou vanu jenom otřít, aby se na ní neusazovala nějaká ta nečistota, k čemuž stačil někdy hadřík a někdy se musel přidat i saponát či písek na nádobí, a někdy se také vyčistil odpad.
Což bylo vše. Nic až tak složitého, nic neřešitelného; i jako malé děti jsme to už uměli.

V dnešní době už však začíná být taková obyčejná vana něčím přece jenom poněkud zastaralým. Ne že by se snad už nedala používat, to ne, i dnes je van mezi lidmi dost a dost a jenom tak se minulostí nestanou, ale přece jenom přibývá těch, kdo dávají před vanou přednost její vyspělejší nástupkyni, tedy vířivce.
Což je vcelku logické. Protože ve vaně se můžete stejně jako ve vířivce ponořit do vody, jenže nic víc. Chcete-li mít ve vaně nějaký ‚extra servis‘, musíte si ho zařídit svépomocí. Zatímco ve vířivce je pobyt přece jenom pohodlnější, luxusnější, příjemnější.
Což však obnáší zároveň i potřebu dodržovat i .

1) Už když si člověk vířivku pořizuje, měl by si důkladně prostudovat její manuál. Aby si vybral tu pravou, aby mu vyhovovala technickými parametry stejně jako tím, jakou obsluhu a údržbu vyžaduje.
2) Do vířivky by měl vstupovat člověk vymydlený, s umytými vlasy. Při mytí by neměl používat sprchové gely a mýdla krémové konzistence, jež ulpívají na pokožce.
3) Při denním používání vířivky by se měl asi jednou měsíčně vyčistit hlavní filtr, měnit by se tento měl podle doporučení výrobce.
4) Je třeba kontrolovat pH vody a koncentraci dezinfekčního prostředku v ní, kalnou, pěnivou či jinak znečištěnou vodu je záhodno raději vyměnit. Což by se podle odborníků mělo dít i preventivně, třikrát až čtyřikrát za sezónu.
5) Při neužívání je třeba vířivku zakrývat termokrytem, aby se zabránilo zbytečným tepelným ztrátám a znečištění. Tento kryt by pak rozhodně neměl být vystavován nadměrné zátěži, na niž není konstruován.
6) Kvůli zabránění znečištění je záhodno mít vířivku na volném prostranství, daleko od stromů a rostlin.
7) Sezónní vířivky je třeba zazimovávat přesně v souladu s návodem, zpočátku raději pod dohledem servisního technika.
8) Celoročně využívaným nádržím by se mělo dostávat pravidelných servisních prohlídek, asi jednou ročně.
9) A pokud se něco porouchá, nemá se člověk pouštět do opravy sám, má si zajistit servisní zásah.
Vířivka je prostě skvělá věc. Ale když se nad tím vším tady zamýšlím – raději přece jenom zůstanu věrný vaně.

Článků, videí, knih a rad, jak se (ne)seznámit, je k dispozici nepřeberné množství. Rad, co dělat, co nedělat, co říkat nebo neříkat, kam chodit či nechodit na rande… Přitom nejvyšší hodnotou je, aby člověk byl autentickým, pokud možno si na nic a nikoho nehrál a byl sám sebou. Jen tak má šanci, že protějšek zaujme opravdu on, a ne jeho uměle vytvořený obraz, který je dlouhodobě neudržitelný. Samozřejmě, že seznamování se má nést v duchu lehkosti a že je do určité míry hrou… ale zásadně lhát či si nasazovat masku supermuže či superženy se nevyplácí. Paradoxně právě toto bývá pod tlakem situace to nejtěžší.

Někdy bývá problémem, kde vůbec na někoho, kdo stojí o seznámení, narazit. A čím jsme starší, tím to může být větší rébus. Jako první se jeví možnost využít některé z četných internetových seznamek. Výhodou je, že zůstáváte skryti za monitorem a nemusíte hned komunikovat tváří v tvář. Nevýhodou je, že nevíte, zda je fotka reálná, zda člověk na druhé straně je opravdu tím, za koho se vydává.

Dále existují seznamovací agentury , u kterých si vyplníte podrobný dotazník a ony provedou výběr partnera, který se k vám podle dotazníku nejlépe hodí a zprostředkují seznamovací schůzku. Pořádají také různé akce pro nezadané… většinou outdoorové tzn. výlety, zážitkové akce, pobyty atd. Ve větších městech jsou pořádány večery rychlého randění nebo-li Speed Dating. Jedná se o večer minimálně 6 mužů a 6 žen a každý pár má na sebe 5 minut. Po skončení akce se vyhodnotí, zda některý z párů v sobě našel vzájemné zalíbení a domluví si už rande klasické.

Je možné spolehnout se i na náhodu, což ale znamená žít společenským životem. Chodit na různé akce, koncerty, plavat, přihlásit se do tanečního kurzu pro dospělé. I psí mazlíček na procházkách vybízí ke konverzaci s ostatními pejskaři. Někdy známí mají osamoceného známého či známou a můžete společně vyrazit na nějakou akci, kde se vzájemně poznáte.

I když se nezadaří hned napoprvé a ani napodruhé… netřeba se vzdávat. Na každého někde někdo čeká, jde jen o to se najít.

Mnoho Čechů o letních prázdninách a vůbec o dovolených často směřuje trávit tento čas do zahraničí. Ale proč? Vždyť v České republice je tolik krásných míst, které zajisté ještě neviděli, jen je potřeba umět trochu hledat a zajímat se o rodnou matičku zemi.
V každém kraji se najde mnoho zajímavých a krásných míst, které stojí za návštěvu. My se nyní podíváme podrobněji do středu Čech a to konkrétně na Český kras. Kdo tam už byl, tak ví, že příroda tam je přenádherná. Ti, kteří tuto oblast již navštívili, tak pro ně nebude těžké říci, čím je právě tento kras specifický. Jedná se o řeku Berounku, Koněpruské jeskyně a Velká Amerika.

Právě řeka Berounka tu svým tokem vytvořila ve vápencovém podkladě různé jeskyně, kaňony či krasy. V Českém krasu se nachází nejdelší systém jeskyň v celé České republice, nikde jinde u nás nenajdeme delší jeskyně. Dominantou jsou právě ty Koněpruské, které se nachází ve třech patrech a jejich celková délka se odhaduje kolem dvou kilometrů. Jsou velmi významné svou přírodní výzdobou. V jeskyních je možné shlédnout několik krápníků, které jsou staré napříč několika generacemi a které se zde vytváří mnoho let. Pokud se rozhodnete tyto jeskyně navštívit, rozhodně nezapomeňte na Koněpruskou růžici, kterou můžete vidět v Proškové dómu. Je zcela unikátní svým stářím i velikostí, obsahuje také vzácný opál.

V Koněpruských jeskyních se konají pouze komentované prohlídky, ale není v silách žádného z průvodců, aby návštěvníky upozornily na všechny krásy, které jeskyně nabízí. Proto při jejich návštěvě mějte opravdu oči na šťopkách, ať vám neunikne žádná pozoruhodnost. Procházka v jeskyních bývá zážitek na celý život, rozhodně se tam vypravte se svou rodinou a dětmi. Věřte, že i jim se to bude velice líbit. Rada s sebou, volte teplé oblečení, protože tam bývá velmi chladno.

Opakovali to naši rodiče, prarodiče, učitelé a my jsme stejně dopadli švorc. Kde se stala chyba? No, možná to přeci jen bude vámi. Nyní vám ukážeme pět nejhorších prohřešků vás samotných proti vašemu majetku a penězům.
 
1)      Moc chlastáte
Dejme tomu, že každý den v hospodě utratíte sto padesát korun (abychom zbytečně nežrali). Týdně to je 1050 korun. Měsíčně to je 4200 korun. Ročně to je 50 400 korun. A to je jenom za hospodské návštěvy! Slovy padesát tisíc korun vyhodíte zbůhdarma oknem jenom za to, že si dáte pár piv a panáka.
 
2)      Máte velkou spotřebu
Rádi si zapnete na půl hodinu teplou sprchu? Rádi necháte svítit televize a rádia po celém baráku, světla ani nepočítáme? Dejme tomu, že každý den prosvítíte, prohrajete a pro-sprchujete zbytečně nějakých, ať nežereme, 100 korun. Týdně to je sedm stovek. Za měsíc to je 2 800 korun. Za rok to je 33 600 korun ročně. Jen tak, zbytečně, letí oknem do dáli.
 
3)      Kazí se vám jídlo a kysne mléko
Dejme tomu, že průměrný nákup pro tříčlennou rodinu, která nechce jíst odpadky, stojí nějakých 700 stovek a to se držíme hodně zkrátka. Dejme tomu, že to je za týden. Z toho nákupu vyhodíte zboží klidně i za 200 stovky, protože se část zkazí, část ztvrdne, něco se zapomene. Za měsíc to máme 800 korun, které vyhodíte do koše. Doslova. Za rok to máme 9600 korun.
 
4)      Moc kouříte
Krabička levných cigaret se vejde do šedesáti korun. Protože myslíte ekonomicky, jak vás ostatně všichni nabádají, tak si koupíte tabák samotný a papírky za 45 korun. HA! To bude. Jenže takový pytlík vám vystačí tak na půl týdne, abychom vás zase netraumatizovali. Za rok to máme 4320 korun, protože myslíte ekonomicky. Kdybychom počítali krabičky, tak to máte za rok 20 160 korun. Protože jedna krabička vystačí kuřákovi tak na den. A i kdyby vám krabička vystačila na dny dva, tak se to zas tak neposune dolů.
 
Všehovšudy celkem promarníte každý rok 97 920 korun. A to jsou pouze ty nejvíce nejzbytečnější výdaje, které můžeme vymyslet. Nepočítáme další nesmysly a hlouposti, za které lidi utrácejí peníze.
ZA takové peníze byste si mohli dva měsíce cestovat po světě ve vší parádě.

Nadcházející sychravé počasí přeje chřipkám a angínám, které však opravdu nemusíte vždy léčit prášky, naše babičky a prababičky se také léčily jiným způsobem, a to takovým, že si pomáhaly tím, co jim nabídla příroda.

Zkuste to podle nich a poděkují Vám za to hlavně Vaše játra a ledviny, neboť veškeré chemické prášky procházejí přes tyto orgány a ve velkém nebo častém množství je mohou značně poškodit.
1/ Můžete si vyrobit například sirup z rýmovníku, ten se navíc dá užívat preventivně po celý rok, rostlina rýmovník se u nás rozmohla velmi rychle a nejspíš není domácnost, kde by ho nepěstovali, recept na sirup najdete na internetu snadno. Stejně Vám může pomoci, pokud si budete dávat listy rýmovníku (má velmi silné aroma) pod polštář, nebo si z listů můžete připravit inhalační lázeň.

2/ Další podobnou rostlinou je angínovník, ten u nás tolik známý není, ale přece jen se najde spousta lidí, kteří ho pěstují. Pokud ho doma nemáte, zkuste se zeptat přátel nebo kolegů, zda ho někdo doma nepěstuje, a nedal by Vám pár semínek. Stejně jako rýmovník se Vám i tato rostlina rozroste velmi rychle.
Co se týká mastí, sirupů apod. je ideální při výrobě smíchat rýmovník i angínovník smíchat dohromady a přidat další suroviny, bývá to zpravidla pomeranč, citron, cukr apod., ale každý si sirup připravuje s jinými přidanými surovinami.
3/ Naše babičky a prababičky také připravovaly při chřipce čaj z cibule, ten je úplně nejjednodušší, povaříte cibulové slupky, slijete a vypijete. Tento čaj by se pro léčebné účinky neměl sladit, ale z vlastní zkušenosti – malou lžičkou si přislaďte, pokud Vy sami ho dokážete vypít neslazený, přislazujte ho alespoň dětem. Je sice chuťově nepříjemný, ale při jednodenním popíjení budete mít po chřipce.
4/ Nejlepší je ovšem prevence, což znamená, připravit imunitu svého těla na přicházející sychravé počasí, a to tím, že budeme konzumovat dostatek ovoce a zeleniny, nejlépe v tepelně nezpracované formě, a budeme ho dostatek kupovat pro celou rodinu, zejména děti, vitamínové doplňky už Vám v začátku chřipky nepomohou.

Mikrovlnná trouba pracuje na principu vyzařování elektromagnetického záření rádiových vln v pásmu zhruba 2,5 GHz. Vlnová délka je něco kolem 13 cm, podobné frekvenční pásmo a délku vlny je možno zaznamenat i u bezdrátových sítí Wi-Fi. Rozdíl mezi mikrovlnkou a např. Wi-Fi routerem je především ve výkonu – trouby jsou pochopitelně výkonnějším zdrojem. Podstatné však je, že se nejedná o ionizující záření, které mění DNA buněk. Tento typ elektromagnetických vln je tudíž naprosto bezpečný, zjednodušeně si lze představit situaci, že ohřev potravin zajišťují vlny, kterými se šíří prostorem již desítky let signál rozhlasových stanic.

Neionizující záření bez biodegradace potravin

Z pohledu fyzikálního jde tedy o jakýsi výkonný rádiový vysílač , v jehož blízkosti je umístěna potravina. Ta obsahuje vodu a její molekuly jsou tu rozkmitány velmi vysokou rychlostí, třou se vzájemně o sebe a třením, jak známo, vzniká teplo. Voda se odpařuje a na principu vodní páry dochází k samotnému ohřevu. V podstatě se tento ohřev shoduje s ohřevem v páře, pouze ji nedodáváte zvenčí, ale ta se tvoří teplem od rozkmitaných molekul. Co je však zásadní? Mikrovlnný ohřev nedokáže rozbít chemickou vazbu molekul ani atomů, jde tudíž pouze jen o jejich tření a zahřívání, čímž se nemění biologické složení potraviny. Nedochází k jejich degradaci a kvalita potravin je skutečně srovnatelná, co se týče chemického složení a energetické kvality, s parním ohřevem.

Ohřívání v páře

Dalším zajímavým faktorem je teplotní omezení. Zatímco v mikrovlnce je ohřev omezen pouze teplotou varu vody, což je 100 stupňů Celsia, u jídel ohřívaných na plynovém sporáku je teplota plamene od 800 do 1500 stupňů. Při těchto teplotách však dochází k rozštěpení sacharidů v potravině a ke vzniku rakovinotvorných látek a volných radikálů, především na povrchu ohřívaného jídla. Tukové složky zuhelnaťují a obsahují složky např. jedovatého dehtu. Ohřev v páře je tedy nejbezpečnější a tím je i ten v mikrovlnné troubě.