Pokud se rozhodneme pomoct jiným v nouzi, přispět na dobrou věc nebo dokonce pravidelně odvádět část příjmů na charitu, činíme tak obvykle nezištně a jako odměnu očekáváme maximálně příjemný pocit z dobrého skutku. Stát však na dobrodince myslí a umožňuje jim, aby si (za určitých podmínek) odečetli poskytnuté dary ze základu daně.
Velké firmy i podnikatelé umí s dary pracovat a kromě pozitivní reklamy je často využívají i jako prostředek k ponížení základu daně, zaměstnanci však často ani nevědí, že možnost uplatit dary při výpočtu daně vůbec mají.
 U darů, které chceme uplatit, nám zákon stanoví několik podmínek: zkráceně řečeno, musíme si položit otázky, komu dar poskytujeme, za jakými účelem a v jaké výši.

Aby byly dary uznatelné pro potřeby odečtu z daňového základu, musí jejich hodnota úhrnem přesáhnout alespoň 1000 Kč za příslušný rok nebo 2 % daňového základu. Maximální hranice je pak stanovena na 15 % základu daně.
Zákon o dani z příjmu vyjmenovává celou řadu (obvykle veřejně prospěšných) účelů, na něž můžeme svými dary přispět a zároveň je promítnout do daňového přiznání. Jedná se například o příspěvky:
·                     obcím a krajům
·                     institucím zaměřeným na vzdělávání nebo třeba výzkum
·                     na kulturu
·                     na ochranu zvířat
·                     na sociální účely
·                     registrovaným církvím
·                     na ekologické účely
·                     sportovním institucím
·                     na humanitární a charitativní účely
·                     politickým stranám a hnutím
·                     (…)
 
Další formu daru představuje i darování krve – za každý bezplatný odběr si můžete odečíst 3000 Kč. Od roku 2017 je také možné odečíst 20 000 Kč za darování kostní dřeně.
Jak už bylo několikrát zmíněno, hodnoty poskytnutých darů se odečítají od základu daně(u zaměstnanců tedy od superhrubé mzdy). O poskytnutí daru musíte od příjemce daru získat potvrzení – vydá vám ho buď ihned po příjetí daru, nebo po skončení zdaňovacího období. Ne vždy dostanete potvrzení automaticky, někdy je potřeba si o něj požádat.
Podává-li za vás daňové přiznání zaměstnavatel, stačí zaslat potvrzení o poskytnutí daru na mzdovou účtárnu. Pokud podáváte daňové přiznání sami, je nutné k němu potvrzení přiložit.

Pokud se rozhodneme pomoct jiným v nouzi, přispět na dobrou věc nebo dokonce pravidelně odvádět část příjmů na charitu, činíme tak obvykle nezištně a jako odměnu očekáváme maximálně příjemný pocit z dobrého skutku. Stát však na dobrodince myslí a umožňuje jim, aby si (za určitých podmínek) odečetli poskytnuté dary ze základu daně.
Velké firmy i podnikatelé umí s dary pracovat a kromě pozitivní reklamy je často využívají i jako prostředek k ponížení základu daně, zaměstnanci však často ani nevědí, že možnost uplatit dary při výpočtu daně vůbec mají.
 U darů, které chceme uplatit, nám zákon stanoví několik podmínek: zkráceně řečeno, musíme si položit otázky, komu dar poskytujeme, za jakými účelem a v jaké výši.

Aby byly dary uznatelné pro potřeby odečtu z daňového základu, musí jejich hodnota úhrnem přesáhnout alespoň 1000 Kč za příslušný rok nebo 2 % daňového základu. Maximální hranice je pak stanovena na 15 % základu daně.
Zákon o dani z příjmu vyjmenovává celou řadu (obvykle veřejně prospěšných) účelů, na něž můžeme svými dary přispět a zároveň je promítnout do daňového přiznání. Jedná se například o příspěvky:
·                     obcím a krajům
·                     institucím zaměřeným na vzdělávání nebo třeba výzkum
·                     na kulturu
·                     na ochranu zvířat
·                     na sociální účely
·                     registrovaným církvím
·                     na ekologické účely
·                     sportovním institucím
·                     na humanitární a charitativní účely
·                     politickým stranám a hnutím
·                     (…)
 
Další formu daru představuje i darování krve – za každý bezplatný odběr si můžete odečíst 3000 Kč. Od roku 2017 je také možné odečíst 20 000 Kč za darování kostní dřeně.
Jak už bylo několikrát zmíněno, hodnoty poskytnutých darů se odečítají od základu daně(u zaměstnanců tedy od superhrubé mzdy). O poskytnutí daru musíte od příjemce daru získat potvrzení – vydá vám ho buď ihned po příjetí daru, nebo po skončení zdaňovacího období. Ne vždy dostanete potvrzení automaticky, někdy je potřeba si o něj požádat.
Podává-li za vás daňové přiznání zaměstnavatel, stačí zaslat potvrzení o poskytnutí daru na mzdovou účtárnu. Pokud podáváte daňové přiznání sami, je nutné k němu potvrzení přiložit.

Léto, prázdniny, dovolená. Každému se vybaví něco jiného, co však všechny spojuje jsou zážitky, dobrodružství a nejčastěji také cestování. Co když ale nemám dost prostředků?
Cestování nabízí úžasné možnosti prozkoumávání cizích kultur, příležitosti k seznamování a obohacování vlastního života. Jak ale cestovat, když mám hluboko do kapsy?

Pokud patříte mezi cestovatele, kteří nepotřebují luxus a pevně daný harmonogram, nabízíme možnost low cost cestování. Dnes si na internetu můžete najít nejrůznější vyhledávače, které nabízejí letenky za zlomek ceny. Letenku si můžete v akci (tzv. předprodeji) koupit už od 1 kč. Chce to ale vytrvalost, non stop silné připojení k internetu a hlavně rychlost. Kdo zaváhá letí za draho. Stačí jeden pomalejší klik a letenky za 1 kč mohou být fuč.
Stejně to funguje u nákupu jízdenek. Čím dřív nakupujete, tím jsou levnější. Někdy se spustí tzv. happy hour, tj. že v dané hodince je možné nakoupit s velkými slevami jízdenky u různých společností. Stačí se probrouzdat internetem a na několik takových webů narazíte. Pak už jen stačí uvařit hrnec kávy a prosedět pár hodin u internetu. Někdy se člověk dozví jen den, ale nikoli přesnou hodinu a pak je zapotřebí být ve střehu.
Stopování patří k nejstarší low cost formě přepravy. Stejně jako u ostatních možností, i zde se hodí být obezřetný a opatrný, mít několik pojistek v rukávu a dodržovat několik bezpečnostních pravidel (dát někomu vědět, kam jed, vyfotit si poznávací značku auta, se kterou cestuji, být neustále s někým známým v kontaktu, koho o své cestě informuji).
Cestování s couchsurfingem. Nejen mezi mladými je stále oblíbenější cestování s tzv. couchsufringem. Tj., že bydlíte u cizích lidí, kteří na profilu couchsurfing mají nabídku ubytování a jeho podmínky (např. že chtějí s návštěvníky strávit večer a poznat je). Můžete tak zadarmo přespat na gauči, nebo na zemi u hostitelů. Když máte štěstí, tak budete mít i vlastní pokoj.

Work and way je další možností jak ušetřit při poznávání nových míst. Přes web se nakontaktujete s lidmi, kteří nabízí možnost odpracovat si pobyt a stravu u nich doma. Ocitnout se tak můžete na plantážích s pomeranči ve Španělsku, na levandulových polích v Provance, nebo na farmě v Nizozemí.  Rodina vás přijímá jako dočasné pracující, kterým poskytne ubytování a stravu výměnou za práci.
Možností, jak cestovat levně nebo úplně zadarmo, je stále více. Stačí se pouze informovat, sebrat dostatek odvahy a vyrazit!

Kdo by si nepřál vydělávat tím, co většina z nás dělá každý den zadarmo? Dávat fotky na Instagram nebo další sociální je dnes zábavou nejenom mladých lidí, ale postupně se tyto kanály dostávají ke starším ročníkům, které baví neméně. Kromě publikování však na těchto sociálních sítích často obdivujeme i ty, kteří jim v současné době vládnou – influencery.

Život influencerů si představujeme tak, že ráno vstanou, dají si pečlivě naaranžovanou a podle nejnovějších trendů připravenou snídani, kterou si neopomenou vyfotit. Poté rozbalí balíčky od firem, ukážou je ve svých Instastories a po zbytek dne si jen užívají peněz a věcí zadarmo, které díky spolupracím získávají. Ano, může to tak fungovat, a možná tak už za několik měsíců můžete žít i vy. Co pro to musíte udělat?

Základem je získat nápad, jak se odlišit od celé řady ostatních. To se sice lehko řekne, ale o to hůř hledá. Jenže někdy stačí udělat to nejjednodušší, být sám sebou. A udělat z některého svého nedostatku třeba přednost, díky které si vás lidé zapamatují a začnou sledovat. Pak se zaměřte na další důležité aspekty. Podstatným dílkem úspěchu jsou líbivé fotky, bez těch to nepůjde. Snažte se je publikovat pravidelně, ale ne příliš málo ani naopak příliš často. Ideální je párkrát do týdne přidat fotku a každý den, pokud děláte něco zajímavého, například Instastories, kterými vše proložíte. K tomu, aby se fotky líbily, můžete použít celou řadu pomůcek. Bez filtrů a aplikací na úpravu fotografií dnes funguje málokdo a není se tedy za co stydět. Zkuste tak dát svým fotkám trochu šťávy a svůj unikátní styl. Dalším krokem je pak sledování a komentování počínání ostatních. Najděte si své vzory, které vás inspirují, pochvalte je a oceňte „lajkem“ či komentářem a uvidíte, že se vám to dříve či později vrátí. A pokud budete vše dělat správně a zajímavě, sledující porostou a vy třeba budete moci už brzy žít vysněný život influencera.

Možná že i vy znáte tu situaci, kdy přijdete do banky a předem počítáte s tím, že vám bude daný úvěr dán, takže jdete na jistotu. Poté ale zjistíte, že vám z nějakého důvodu úvěr dán nebude a tak začínáte propadat panice, protože nevíte, co byste měli dělat. V takové situaci ale ještě nemusíte zoufat. Jsou zde i jiné možnosti, jak to vyřešit. Můžete se totiž zkusit obrátit na nebankovní společnosti, které vám v drtivé většině případů úvěr poskytnou.
Jestli je totiž něco, na čem si banky nechávají hodně záležet, pak je to právě na žadatelích. Banky totiž chtě, nechtě chtějí prokázat, zda jste vhodnými kandidáty na daný úvěr.
Nikoho nepřekvapí skutečnost, že pokud banka někomu dá daný úvěr, vystavuje se velmi vysokému nebezpečí, že daný klient nebude splácet a to v pravý čas nebo nebude splácet vůbec. Banky tedy potřebují mít jistotu, že bude klient naprosto spolehlivý, aby nemusely řešit nastávající potíže, které by pro klienta rozhodně nebyly dobré.
Jestliže je něco, čím se banky potřebují zajišťovat, pak je to právě žadateli o úvěr nebankovni-hypoteka-cz.cz, kteří by byli schopni splácet v předem stanovenou dobu určitou částku, která je smluvní.
Pokud přijdete žádat do banky, banka si o vás zjistí veškeré možní informace a na základě těchto informací stanoví, kolik byste byli schopni splácet.
Banka si také zjišťuje informace, jako je váš věk, vzdělání, stav v rodině apod. Těch informací rozhodně není málo.
Zjistí si dokonce i vaše příjmy.
Již dopředu vás upozorňujeme na to, že banky úvěry poskytují nejvíce ženám, protože u mužů je tendence nesplácení a to banky právě nechtějí.
Pokud budete vhodnými kandidáty, pak se určitě nemáte čeho obávat, jelikož vám banka peníze ráda půjčí. Poté už je potřeba, abyste vše řádně spláceli a to dokud je ještě čas.
Je potřeba, abyste si na splácení dávali skutečně pozor, protože byste se mohli dostat na seznam dlužníků a poté by vám už nikde jinde a to kvůli jediné opožděné splátce, nemuseli půjčit.

Lidé i rodiny mající čtyřnohého přítele pravděpodobně rok co rok řeší ten samý problém – kam nebo komu zvířátko svěřit po dobu dovolené? Psí hotely jsou často drahé, a nikde nenajdete záruku, že zde bude o mazlíčka dobře postaráno. Existuje ale i jiná alternativa, ke které se poslední dobou kloní víc a víc lidí. A to vzít pejska na cestu s sebou.
Toto rozhodnutí sice na první pohled vypadá lákavě, a především jednoduše, ale má svá úskalí. Cestování se psem je v mnoha aspektech jiné, než výlet bez něj. A není to jen o zabalení dostatku granulí, hraček, a vyřešení dopravy. Krom těchto věcí by si lidé měli dát pozor na několik specifických oblastí, na které se často zapomíná. Níže si můžete přečíst podrobnější informace o nejčastějších z nich.

1) Čip
Dle platné veterinární legislativy musí být pejsek vydávající se za hranice v rámci EU za účelem neobchodního přesunu označen mikročipem. Majitel je dále povinen mít u sebe jeho pas, ve kterém je číslo mikročipu uvedeno. Pokud pejsek není opatřen čipem a pas nemá, nezoufejte – může Vám ho vystavit Váš veterinář, dost často i na počkání.
Mimo Evropskou unii mohou být pravidla pro transport psa do dané země ještě přísnější, proto je dobré si v dostatečném předstihu před odjezdem specifické požadavky zjistit.

2) Platná očkování a ochrana proti místním nemocem
Očkování proti vzteklině musí mít zvíře potvrzené v pasu, z čehož vyplývá, že musí být očkováno po jeho vystavení, a zároveň minimálně 21 dní před odjezdem. Velká Británie, Irsko, Finsko a Malta navíc požadují i provedení odčervení v rámci intervalu 120 – 24 hodin před odjezdem.
Zajistit zvířeti ochranu před ektoparazity je vhodné nejen z hlediska jeho pohodlí, ale i proto, že komáři i další hmyz jsou častými přenašeči nebezpečných onemocnění. Pokud cestujete do oblasti Středozemního moře, jsou vhodné zejména prostředky, které chrání i proti flebotomům.

Lidé i rodiny mající čtyřnohého přítele pravděpodobně rok co rok řeší ten samý problém – kam nebo komu zvířátko svěřit po dobu dovolené? Psí hotely jsou často drahé, a nikde nenajdete záruku, že zde bude o mazlíčka dobře postaráno. Existuje ale i jiná alternativa, ke které se poslední dobou kloní víc a víc lidí. A to vzít pejska na cestu s sebou.
Toto rozhodnutí sice na první pohled vypadá lákavě, a především jednoduše, ale má svá úskalí. Cestování se psem je v mnoha aspektech jiné, než výlet bez něj. A není to jen o zabalení dostatku granulí, hraček, a vyřešení dopravy. Krom těchto věcí by si lidé měli dát pozor na několik specifických oblastí, na které se často zapomíná. Níže si můžete přečíst podrobnější informace o nejčastějších z nich.

1) Čip
Dle platné veterinární legislativy musí být pejsek vydávající se za hranice v rámci EU za účelem neobchodního přesunu označen mikročipem. Majitel je dále povinen mít u sebe jeho pas, ve kterém je číslo mikročipu uvedeno. Pokud pejsek není opatřen čipem a pas nemá, nezoufejte – může Vám ho vystavit Váš veterinář, dost často i na počkání.
Mimo Evropskou unii mohou být pravidla pro transport psa do dané země ještě přísnější, proto je dobré si v dostatečném předstihu před odjezdem specifické požadavky zjistit.

2) Platná očkování a ochrana proti místním nemocem
Očkování proti vzteklině musí mít zvíře potvrzené v pasu, z čehož vyplývá, že musí být očkováno po jeho vystavení, a zároveň minimálně 21 dní před odjezdem. Velká Británie, Irsko, Finsko a Malta navíc požadují i provedení odčervení v rámci intervalu 120 – 24 hodin před odjezdem.
Zajistit zvířeti ochranu před ektoparazity je vhodné nejen z hlediska jeho pohodlí, ale i proto, že komáři i další hmyz jsou častými přenašeči nebezpečných onemocnění. Pokud cestujete do oblasti Středozemního moře, jsou vhodné zejména prostředky, které chrání i proti flebotomům.

Nebudu vám zde věšet bulíky na nos, dovolená v Karibiku něco stojí a ne zrovna málo, na druhou stranu bývá tato představa dovolené pro mnoho lidí často nereálným nesplněným snem, ovšem když se podíváte na cenu těch nejlevnějších zájezdů, začínají již na nějakých 35 tisících za osobu, pokud se tedy spokojíte s nějakým levnějším hotýlkem, je to velká suma, o tom žádná, ale za splněný sen to možná není tolik. Také stojí za zamyšlení to, jestli si nezjistit v první řadě jen cenu letenky a podívat se, kolik by stálo ubytování, které byste si zařídili sami, než si kupovat celý zájezd od cestovní kanceláře, která si samozřejmě účtuje nemalou provizi.

V tomto případě je ale nutností, abyste se dokázali na místě domluvit, protože nebudete mít k dispozici žádného delegáta, který by za vás tyto věci obstaral. Ovšem když si spočítáte, že za dovolenou v Řecku nebo Španělsku tady v Evropě zaplatíte nějakých 20 tisíc a mnoho Čechů si může dovolit pobyt v těchto destinacích každé léto. Možná to stojí za promyšlenou.

Ovšem kam se můžete vlastně do Karibiku vypravit?

Karibik je vlastně jakési společenství ostrovů a toto společenství se dělí do tří částí.

První částí jsou tzv. Velké Antily. Ty jsou u nás i nejznámější, patří sem státy jako Kuba, Dominikánská republika, Haiti, Jamajka, Portoriko a Kajmanské ostrovy. Nejvíce ušetříte, pokud si koupíte zvlášť zpáteční letenku, která je na celé dovolené to nejdražší a ubytování si zařídíte sami až na místě, protože v těchto státech vychází ubytování a jídlo levněji než u nás. Nejlevněji je na Kubě, ale u této destinace pozor na nutné předběžné obstarání nejrůznějších pobytových víz kvůli režimu, který v zemi panuje.

Druhou částí jsou tzv. Malé Antily. Sem patří nespočet malinkatých ostrůvků, z nichž nejznámější je asi Barbados.

A třetí část tvoří Bahamské ostrovy, což je pro mnohé z nás představa té největší možné pohody, která na Zemi existuje.

Nebudu vám zde věšet bulíky na nos, dovolená v Karibiku něco stojí a ne zrovna málo, na druhou stranu bývá tato představa dovolené pro mnoho lidí často nereálným nesplněným snem, ovšem když se podíváte na cenu těch nejlevnějších zájezdů, začínají již na nějakých 35 tisících za osobu, pokud se tedy spokojíte s nějakým levnějším hotýlkem, je to velká suma, o tom žádná, ale za splněný sen to možná není tolik. Také stojí za zamyšlení to, jestli si nezjistit v první řadě jen cenu letenky a podívat se, kolik by stálo ubytování, které byste si zařídili sami, než si kupovat celý zájezd od cestovní kanceláře, která si samozřejmě účtuje nemalou provizi.

V tomto případě je ale nutností, abyste se dokázali na místě domluvit, protože nebudete mít k dispozici žádného delegáta, který by za vás tyto věci obstaral. Ovšem když si spočítáte, že za dovolenou v Řecku nebo Španělsku tady v Evropě zaplatíte nějakých 20 tisíc a mnoho Čechů si může dovolit pobyt v těchto destinacích každé léto. Možná to stojí za promyšlenou.

Ovšem kam se můžete vlastně do Karibiku vypravit?

Karibik je vlastně jakési společenství ostrovů a toto společenství se dělí do tří částí.

První částí jsou tzv. Velké Antily. Ty jsou u nás i nejznámější, patří sem státy jako Kuba, Dominikánská republika, Haiti, Jamajka, Portoriko a Kajmanské ostrovy. Nejvíce ušetříte, pokud si koupíte zvlášť zpáteční letenku, která je na celé dovolené to nejdražší a ubytování si zařídíte sami až na místě, protože v těchto státech vychází ubytování a jídlo levněji než u nás. Nejlevněji je na Kubě, ale u této destinace pozor na nutné předběžné obstarání nejrůznějších pobytových víz kvůli režimu, který v zemi panuje.

Druhou částí jsou tzv. Malé Antily. Sem patří nespočet malinkatých ostrůvků, z nichž nejznámější je asi Barbados.

A třetí část tvoří Bahamské ostrovy, což je pro mnohé z nás představa té největší možné pohody, která na Zemi existuje.

Takovému podnikateli, jenž by si nejednou dal pro korunu i vrtat koleno, nejednou vadí kdeco, na čem tratí. Je logické, když se stůj co stůj snaží zabránit zbytečným výdajům, ale někdy dokáže být takové jeho počínání až úsměvné. A zároveň bohužel i k pláči.

Vezměte si třeba takového šéfa, který je co chvíli naštvaný třeba i kvůli takové banalitě, jako je nezhasnuté světlo někde, kde ho není nezbytně zapotřebí. Jak jen takový člověk působí divně, když se rozčiluje, že zase někdo nechal svítit světlo v místnosti, ve které zrovna nikdo není a v nejbližším okamžiku ani nebude! Jak jen poněkud zvláštně tento působí, když se rozčiluje nad tím, že se někde musí svítit jenom proto, že tam není dost přirozeného světla zvenčí!

Někdy může jít u takto spotřebovávané energie o koruny, ovšem podobná spotřebovaná elektřina může být i podstatně dražší. A tak je vlastně nejednou na místě, když se takový podnikatel zlobí. Protože jde o jeho peníze a dost možná i o ekonomické přežití celého podniku. A ti laxní zaměstnanci to ne a ne pochopit. Rozsvítí si, kdy se jim zlíbí, a pak po sobě nezhasnou, a on aby to platil.

Může jim do omrzení opakovat to své , a pořád nic. A tak je jenom otázkou času, než se rozhodne k nějakému dost možná i hodně radikálnímu kroku.

Je-li už z oné zbytečně spotřebované energie zoufalý, třeba nechá probourat větší okna do problematických místností. Což mu přinese jistou úsporu alespoň ve dne, kdy tudy bude dovnitř svítit slunce, onen bezplatný zdroj.

Je-li ještě zoufalejší, možná nechá jednoduše všechna svítidla odstranit. Spotřeba elektřiny tím klesne, jenže to není řešení, protože potmě klesne i produktivita a dost možná zároveň přibyde pracovních úrazů zaviněných jenom tím, že zaměstnanci neviděli na práci.

Anebo je takový podnikatel prozíravý, moudrý, inteligentní. A pak vsadí namísto zmíněných nedokonalých řešení raději na nějaký modernější typ osvětlení.

Dnes už má naštěstí na výběr z mnoha druhů úsporných svítidel. Může si vybrat, co bude jemu a jeho lidem na práci svítit a současně mu to bude minimalizovat náklady. A to i tehdy, zůstanou-li zaměstnanci nepoučitelní a budou i nadále zapomínat po sobě zhasínat.

Kruhové zářivky na stěnu nebo na strop sice v počátku nemusí být levnou záležitostí, ovšem následně přinášejí takovou úsporu, že se rozhodně vyplatí.

Kruhové LED osvětlení si tak pořídí každý, kdo nemá o kolečko víc. A už se nebude muset nikdy nervovat nad účtem od energetiků.