Můj bývalý kolega z jedné firmy bydlel v Praze na Žižkově v Koněvově ulici, dnes se ta ulice jmenuje Hartigova. Obýval byt v posledním patře činžovního domu, v němž se nacházelo vnitřní schodiště, ale žádný výtah. Když jsem do jeho bytu vstupoval, proběhl jsem se po schodech docela rád, ale ta čtyři patra bez výtahu by se mi nechtělo vybíhat a sbíhat sem a tam, kdybych se odtud musel stěhovat. Stěhování městského bytu v činžovním domě bych s radostí přenechal stěhovací firmě.

Stěhování rozkládací pohovky. Mívali jsme kdysi rozkládací pohovku, která se nedala rozebrat. Musela se přenášet v rukách a přenášení bylo o to těžší, že měla pohovka zaoblené rohy potažené kluzkým textilem. Tuto práci bych s radostí přenechal stěhovákům.

Dlouhý koberec. Potrápit stěhováky při stěhování v Praze by mohl i dlouhý koberec o vysoké gramáži. Ten by mohl vážit i přes padesát kilo a musel by se navíc stěhovat ve svislé poloze, jinak by schodištěm nemusel projít. Dlouhé koberce by se také neměly přehýbat, proto bych před rolováním koberce položil na jeho okraj nějakou výztuhu, například dřevěný trámek, který by koberec udržel v jedné rovině.

Pračka. Když automatická pračka váží sedmdesát kilo, je to další starost navíc při stěhování do vyššího patra činžovního domu. Zde bych se obával toho, že pračka sjede z popruhů a někoho povalí, což by mohlo mít i smrtelné následky. Na stěhování pračky a dalších podobných předmětů bych si dal opravdu velký pozor.

Starožitný nábytek. V podobném duchu se to může odehrávat se starožitným nábytkem. Ten se nedá rozebrat, musí se nosit po schodech a komplikovat situaci může i jeho velikost. Může nastat problém s vytáčením skříní nebo psacích stolů mezi dveřmi a mezi schodištěm, kdy se tu nábytek zaklíní, případně při otáčení poškodí sebe i své okolí, například omítku na schodišti.